Nesmyslná pravidla v kultuře a leadershipu BOZP – díl III.

V bezpečnostních botách  daleko nedojdeš, díl III.

 V prvním díle jsem se zmiňoval o tom, že naše firmy občas přejímají nesmyslná bezpečnostní hesla typu anglosaského „safety first“, jemuž již beztak nikdo nevěří a které platí pouze do té doby, než je nejvyšší vedení přebije kartou zvanou úsporný program.

V dnešním článku mám zprávu snad ještě horší – bude řeč o bezpečnostním pravidle, které přišlo v rámci dobré myšlenky v newstlettru z mateřského koncernu s názvem „Lessons learned“, čili poučme se z chyb druhých. Jistě rozumný počin, ale dobrý nápad i myšlenku bohužel sežral k snídani chybějící úsudek a selský rozum.

V mateřském koncernu závodu na výrobu aut došlo k vážnému úrazu prstů nohy při pádu formy na odlévání plastů. Na základě tohoto úrazu se zvolilo preventivní opatření používat bezpečnostní boty kategorie S3. Všechny firmy koncernu dostaly za úkol koupit zaměstnancům bezpečnostní boty s planžetou a kovovou špicí, které poskytují nejvyšší stupeň ochrany. Dokonce i návštěvy si podle nařízení musely navlékat na boty jakési bezpečnostní návleky s ocelovou špicí, protože celá firma byla vyhlášena za zónu bezpečnostních bot.

Závod, o němž zde budeme mluvit, je rovněž část automobilového průmyslu, ovšem trochu jiného zaměření: nepracuje se zde s kovovými formami, nýbrž švadleny šijí potahy. Jestli může někomu něco spadnout na nohu, pak je to špulka nití nebo kus látky, zato všichni musí denně nachodit asi tak šest kilometrů při cestách do skladu a do kanceláře. Nové bezpečnostní boty, u nichž vyhrála pouze cena, jsou těžké, nepohodlné a tlačí asi tak 80 % zaměstnanců. Jenže firma se zavázala k vyšší bezpečnosti a nikdo si nedovolí rozporovat rozhodnutí z vyšších míst. Manažer nepřipouští žádnou diskuzi a k vynucení nesmyslného pravidla používá direktivní formy, čímž sice dosáhne výsledku (nakonec se všichni podvolí a rezignovaně se plouží po chodbách v oněch tlačících botách), nicméně tím ruinuje svou image opravdového lídra, který by měl umět věci vysvětlit a nadchnout pro ně své lidi tím, že by jim ukázal nějaký jejich smysl (můžeme nechat stranou, že v konkrétním případě těchto bot by se mu možná ani při excelentním použití soft skills metod jeho švadlenky namotivovat k radosti z nové obuvi nepodařilo).

Největší chybou celého popisovaného zavedení bezpečnostního pravidla byla neznalost parametrů bezpečnostních bot. Často máme pocit, že pokud název obsahuje slovo „bezpečnostní“, je výrobek určitě lepší než ten, který „bezpečnostní“ není. Požadavek na bezpečnostní obuv je při rozhodování podepřen i tím, že kolem tří čtvrtin pracovních úrazů jsou úrazy nohou, pády při chůzi apod. Problém je ale v tom, že boty mohou chránit před mnoha různými riziky a je velmi důležité zvolit ty správné.  Při jejich nákupu bychom si měli klást otázky, zda se zaměstnanci s riziky, proti nimž má obuv chránit, vůbec setkají. Boty mohou mít několik funkčních ochran – tím prvním parametrem je součinitel smykového tření podešve a její vzor – rozlišujeme outdoor – bahno a kameny, indoor, odolnost vůči mastnotě, olejům a emulzím, případně odolnost vůči horkému povrchu či kyselinám. Nic takového ve firmě nemáme? Tak jdeme dále – odolnost vůči chladu, teplu? Budeme v botě celý den venku i v dešti, potřebujeme goretex membránu? Planžeta proti propíchnutí (S3 boty) – jsme na stavbě, kde se odehrávají bourací či tesařské práce a zaměstnanec běžně překračuje dřevo s trčícími hřeby? Hrozí, že nám spadne na nohu předmět těžší než 1 kg? To znamená -  bereme např. ve vnuceném tempu do ruky břemena takové váhy? Další parametry jsou antistatika, ESD ochrana, odolnost vůči tekutému kovu atd.

Pakliže jsme v prostoru švadlen, mohou naopak vytvářet riziko spíše bezpečnostní boty S3, a to riziko velmi závažné – zvýšenou únavu, stres a depresivní poruchy z pocitu demotivace a beznaděje, že mne budou tlačit boty, které nosím úplně zbytečně.  Boty reálně nic neřeší a proti ničemu relevantnímu (a často se opakujícímu) nechrání. Využijte k obraně proti podobným nesmyslným akcím NV 495/2001 Sb., a to § 3, kde je jasně napsáno, že ochranné prostředky musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko, pomůcky musí odpovídat podmínkám na pracovišti, být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců a respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců. Bohužel jsem neviděl mnoho situací s výjimkou stěhování, pásové výroby a jiné manipulace s těžkými předměty, kdy by měly bezpečností boty vyšší přidanou hodnotu. Znám ale spousty drobných úrazů způsobených únavou či škobrtnutím ve velkých a těžkých botách.

V dalším z článků budeme psát o snížení efektivity práce při špatných botách a ukážeme case study, jak se dá zvýšit spokojenost a produktivita.

Největší absurditou jsou S2 návleky pro studenty a exkurze. Při každém použití jsem viděl několik skoronehod, když se v nich někdo po chvilce málem přerazil ve dví, zatímco o úrazu u exkurze na hladké podlaze jsem ještě neslyšel.

Bezpečnostní obuv, která neeliminuje žádná reálná rizika, nepředstavuje žádný přínos. Pokud neumíme dát žádný příklad konkrétní rizikové situace, která se často opakuje a proti níž by měly bezpečnostní boty chránit, postrádá jejich nákup smysl. Měli byste se proti němu postavit. O tom, že toto není kvalitní leadership, vymlouvá-li se navíc šéf na vedení, se jistě nemusím podrobněji rozepisovat.

Poselství tedy zní – více bezpečnostních pomůcek nezvyšuje bezpečnost. Používejte selský rozum a pokud nejste nuceni opakovanými pracovními úrazy zavést v čisté výrobní společnosti bezpečnostní boty, upřednostněte spokojenost zaměstnanců a vyberte jim vhodnou pracovní, ergonomickou a bezpečnou obuv, ve které se bude hlavně dobře chodit.

Jak vybrat boty a jaká kritéria hodnotit přineseme příště v článku Vybíráme bezpečnostní boty.

Tagy: